Kolegiální podpora

Ahoj,

pokud jsi na těchto stránkách, znamená to, že jsi se dostal do dost nepříjemné životní situace. Byl jsem policistou od roku 1992 do roku 2019. Většino svého policejního času jsem strávil na dopravce. Řizení křižovatek a běžné pokutování rychlosti jízdy jsem dělal asi tak do roku 2002. Po tom jsem byl převelen na dopravní nehody, odkud už nebylo úniku ...

     Během svého působení u policie jsem se potkal s mnoha rozličnými útvary od obvodního oddělení, před okresní a krajskou útvary nejen kriminální policie, až po specializované útvary o kterých se prostě nemluví, aby nebyli policisté a jejich rodiny ohroženi na životech. 

     V současné době mám status policejního veterána. 

     Když se zřizoval team peerů, tedy tým KOLEGIÁLNÍ PODPORY, tak jsem se do něj přihlásil, už jen z toho důvodu, že po mě celá desetiletí šlapali různí "plukovníci". Jeden z takových telefonických rozhovorů na ostří nože vyslechl jeden z mých mladších kolegů a myslím, že mu to dost zásadně změnilo jeho policejní život. 

     Práce u police není snadná a je dost psychicky náročná. Zažil jsem doby, kdy se četníci stříleli do hlavy z toho či onoho důvodu. Řešit pak okolnosti takové smrti nejsou vůbec jednoduché a když jsem odcházel od policie, tak jsem svým kolegům věnoval kopii jednoho takového dopisu na rozloučenou, aby věděli co je a co není v životě důležité. 

     Skrze tyto stránky, i když už nejsem policistou, ale jen policejním veteránem, nabízím jednoduchou prvotní psychologickou pomoc. Rozhovor o věcech, které nás jako policisty a lidi v životě tíží. Jak je asi řešit, nebo kam řešení směřovat. 

     Vždy je lepší si zavolat a pokecat o obyčejném policejním životě, než si prohnat hlavu kulkou. 

    Byl jsme policistou 26 let a stále ve mě policejní srdce bije. Policii jsem dal nejlepší roky svého života.

     Pokud potřebuješ pomoc nebo prostě jen pokecat o životě, jsem tu na tel. č.  737 477 044 . 


Petr 

policista z ulice.